– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Nejlepší kamarády jsem našel v psychiatrických léčebnách

14. 8. 2018

Všechno to začalo při mých prvních hospitalizacích, ještě před přiznáním plného invalidního důchodu v Horních Beřkovicích. První hospitalizaci jsem tam prodělal v roce 1986. Zvláště v dřívějších letech jsem se v někdejší léčebně, dnes nemocnici dokázal během roku otočit až třikrát. Co na tom , že se jednalo o hospitalizace krátkodobé/třeba i na jeden pouhý týden/.Vše dopadlo tak, že jsem tehdy chodil do Beřkovic s drsným režimem rád. Našel jsem si tam totiž spoustu dobrých kamarádů. S mnohými jsem byl potom v písemnémnkontaktu i po propuštění. Vyhovovalo mi především jedno. Byli jsme si tam všichni rovni. Nikdo mi nemohl říct, jako v běžném civilním životě: ,,Ty jsi byl zase v tom blázinci".

Co se týká Beřkovic vzpomínám na své nejlepší kamarády za které jsem považoval namátkově Vlastíka Heinzla, Pepu Kučeru, Honzu Pecíka. Bylo jich ale mnohem více. Od svých 39 let jsem ,,vyměnil" drsné Beřkovice za mnohem mírnější Sadskou. Tam chodím dodnes, i když už jen maximálně jednou za rok na krátkodobý pobyt. Když tam nastoupím polovinu pacientů a pacientek už znám. Tito nemocní lidé se tam ustavičně ,,točí". Jen jejich pobyty jsou delší než moje. I tady mám spoustu dobrých kamarádů a kamarádek. Dříve jsem nejvíce kamarádil se svým vrstevníkem Péťou Černochem. Toho jsem však již několik let neviděl a vůbec nevím co s ním je. Za dobré kamarády jsem považoval i Jardu Louthana, nebo Fandu Kessegyho.Co se týká žen , tak s Aničkou Hodasovou jsem stále v častém telefonickém kontaktu. Za pacientkou Dášou jsem byl až v Mladé Boleslavi. S Jinou pacientkou Mílou jsem svého času dokonce vyloženě chodil a jezdil za ní až do Poděbrad. Do Sadské mě to někdy vyloženě táhne. Už jenom kvůli těm kamarádům a kamarádkám. V současné době působím jako pomocný Peer v Bohnicích. A řadu kamarádů jsem si mezi pacienty našel i tady. S psychomotorickým pacientem Matějem Dočekalem si dokonce říkáme: ,,Brácho". S jiným pacientem Markem Rychterou chodím hrát fotbal i florbal. A až budeme mít v našem Zapsaném spolku ,,Dobré místo" pingpongový stůl, vytáhnu ho i na pingpong. Při vzájemném setkání se vždy objímáme .Z žen pacientek kamarádím nejvíce s inženýrkou a bývalou reprezentantkou ve sportovní gymnastice Lenkou Poláčkovou. Kamarádů v Bohnicích mám ale mnohem víc. Mnozí však už byli propuštěni. Kdybych měl jmenovat všechny, připomínalo by to telefonní seznam. Mezi pacienty v léčených a to v podstatě v jakýchkoli se prostě cítím mnohem lépe než mezi zdravými občany v civilním životě.

Luboš Hora-Kladno