Jirka mě i svým dalším známým sděloval, že mu vychází další, v pořadí už pátá kniha s názvem ,,Příběhy ze života i ze záhrobí". Ještě, že mi napsal, protože já už na jeho mobil číslo neměl. Takto jsem ho mohl hned telefonicky kontaktovat. A tak mohlo dojít k dalšímu setkání po mnoha letech. Bylo to v období krátce před vánocemi. Tentokrát jsme se sešli v restauraci hotelu Kladno, ve kterém Jirka v minulosti dlouhá léta poloprofesionálně zpíval. Po vzájemném sdělení, co je u koho nového jsem přešel k věci a začal Jirku zpovídat pro svůj další článek. Všechny tři jeho další knihy, tedy ,,Já ko...,ko...,koktám", ,,Láska po Kladensku" i již zmíněné a zatím poslední ,,Příběhy ze života i ze záhrobí" jsem si mezitím opatřil/Jednu z nich mi Jirka daroval/ i přečetl. Z těch tří pro mě nových knížek mě nejvíce zaujala kniha ,,Já ko..., ko..., koktám" a o té jsme se při našem rozhovoru bavili nejvíce. Je zaměřena na Jirkovy velké potíže s koktavostí, kterou trpěl v dětském a snad i dospívajícím věku. Já poznal pořádně Jirku Rezka vlastně až na začátku jeho dospělosti, kdy už se koktání téměř zbavil a tak jsem se zaměřil právě na jeho problémy s koktavostí v dětství. Teprve po Jirkově vyprávění a přečtení jeho knihy o koktání jsem si plně uvědomil, jak ohromné problémy mu musela tato vada řeči dělat ve vzdálené minulosti. O to větší, že Jirka se koktavý nenarodil, ale začal koktat v ranném dětském věku po surovém výprasku od jedné z jeho hned několika macech. Po celé období povinné školní docházky i během učení na zedníka Jirka koktal a tím se nejen často stával středem posměchu především od spolužáků ve škole, ale svým způsobem byl i jaksi vyřazen z ,,normální" společnosti. Muselo ho to silně vnitřně bolet. Jirka je ale typickým bojovníkem s nespravedlností osudu a díky nezměrné vůli i vytrvalosti se nakonec v dospělosti koktání zbavil. Vše to je skvěle a velmi čtivě popisováno v knize o jeho koktání. Od této knížky jsem se při jejím čtení znovu nedokázal odtrhnout až jsem ji měl asi za tři hodiny přečtenou celou. A po jejím přečtení mi bylo jasné jedno. Tenhle někdejší koktavý záškolák z neutěšených rodinných poměrů, kterému kdysi předpovídali kriminálnickou budoucnost to někam dotáhl.
Dvě jeho další knihy jsou soubory vesměs 10 povídek-příběhů které se skutečně kdysi přihodily ať už Jirkovi samotnému, nebo někomu z jeho známých. Je v nich tajemnost, napětí i trochu humoru a nadsázky a především to co je pro Jirku Rezka-spisovatele typické -velká čtivost. Osobně jsem velmi rád, že mám ve své knihovně s více než dvěma tisíci svazky, všech pět jeho vydaných knížek.
Jirka Rezek se však nejdříve prosadil v hudební oblasti jako zpěvák a skladatel hudby i textů. Přitom žádné hudební vzdělání nemá a je vyloženým samoukem. O to jsou jeho úspěchy cennější. Začínal jako zpěvák a kytarista ve skupině Samouk, která účinkovala někdy v první polovině 70 . let na tehdejších čajích a tanečních zábavách většinou v obcích na Kladensku. Po absolvování vojenské služby pokračoval ve skupině Orion už jako sólový zpěvák a v této roli zakotvil na více než 15 let v kavárně hotelu Kladno ve skupině Václava Škváry a později ve skupinách Taurus 1 a 2. S Karlem Cívkou z Taurusu 2 vytvořil CD nahrávku ,,Tour de Kladno", která se pak téměř 2 roky hrála v radiu. V roce 1998 zpracoval pásmo ,,Josef Fousek" jako průřez tvorbou této známé kulturní osobnosti, spisovatele a básníka. V tomto pásmu zhudebnil Fouskovu báseň ,,Psí meditace". Jako zpěvák vystupoval Jiří Rezek i v zahraničí, konkrétně Rakousku a Polsku. Dokáže totiž zazpívat též v angličtině, němčině, francouzštině, nebo italštině. Bylo mu dokonce nabízeno výhodné angažmá ve Švédsku a Finsku, ale to se z Jirkových rodinných důvodů neuskutečnilo.
Nakonec se někdejší koktavý záškolák Jirka Rezek prosadil i ve společenském životě. Stýkal se s významnými představiteli společenského i kulturního života. Vedle známého básníka a spisovatele Josefa Fouska, který byl členem divadla Semafor, později divadla Jiřího Grossmanna například s docentem inženýrem akademickým architektem Martinem Součkem. Jako amatérský průvodce provázel starou Prahou nejen kolegy ze svého posledního zaměstnání požárního technika na letišti V.Havla, ale též turisty ze zahraničí. Má největší zásluhu na zviditelnění zakladatele kladenské huti POLDI Karla Wittgensteina. Nejprve založil Klub přátel Karla Wittgensteina, jehož je dodnes předsedou a posléze prosadil toto jméno do názvu jednoho z kladenských náměstí. Při slavnostním pojmenování náměstí přednesl někdejší koktavý Jirka z nejzanedbanější kladenské čtvrti Thienfield zcela suveréně a s velkým úspěchem za účasti několika televizních štábů slavnostní projev před zraky stovek diváků.
Velký bojovník s vlastním osudem i předsudky tak suverénním způsobem zakončil svůj boj s tím, co mu bylo kdysi souzeno i předpovídáno a co díky nezměrné bojovnosti, trpělivosti i vytrvalosti dokázal zcela a od základů změnit. Smekám před Tebou Jirko!!!
Luboš Hora-Kladno
