– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Tolstoj nebo Gorkij?

19. 4. 2017

K životu a problémům s ním spojeným je možno přistupovat dvěma zcela odlišnými způsoby. Buď pokorně přijímat vše co přináší osud a nesnažit se nic změnit k lepšímu, nebo přesně naopak se životem bojovat a doslova se rvát za lepší život. To jsou názory pro psychicky nemocné lidi jistě velmi aktuální. Který však je ten správný? Budu se nyní snažit prosazovat svůj vlastní názor, ikdyž netvrdím, že zrovna on je ten pravý a jediný.

Pokorné smiřování se s osudem to je z ruské klasické literatury názor Lva Nikolajeviče Tolstého. Naopak snaha se se životem rvát, co to dá a snažit se o život lepší je názorem Maxima Gorkého. Na Slánské Akademii volného času mám za sebou 10 let studia ruské klasické literatury. A závěrečné práce jsem úspěšně vypracoval jak z Tolstého, tak z Gorkého. Obě práce byly vysoce kladně vyhodnoceny vyloženou odbornicí na ruskou klasickou literaturu, která tento obor vystudovala přímo v Rusku. Snad se tedy mohu k problematice obou výše uvedených klasiků a jejich zcela protikladných názorů sám vyjádřit. Navíc celou řadu děl obou autorů jsem sám četl a především se je snažil pochopit. Začnu Lvem Tolstým a jako hlavní příklad si vyberu jeho nejslavnější dílo – čtyřdílný román z období napoleonských válek ,,Vojna a mír“. Nemíním dělat u Tolstého ani u Gorkého nějaký podrobný rozbor jejich děl, jako jsem ho dělal ve svých pracích na Akademii. Zaměřím se pouze na životní názory obou. Tolstoj ve své ,,Vojně a míru“ zcela zjevně sympatizuje se svými hrdiny Pierrem Bezuchovem a Platonem Karatajevem. Obě postavy/především Platon Karatajev/ až příliš jednostranně prosazují názor neodpírání zlému a pokorného se smiřování s osudem . Je na tom něco špatného? Jistěže není. Oni nikomu neškodí, nikomu neubližují, ale... Jejich pasivita v životě současně nepřináší nikomu nic dobrého, nebo lépe řečeno prospěšného. U druhého klasika Maxima Gorkého jako typický příklad uvedu jeho drama ,,Na dně“. V něm jako hlavní hrdinové vystupují dvě zcela protikladné postavy. Jedna věc je však spojuje. Obě se dostaly na samé dno společnosti mezi ty nejubožejší. Na jedné straně je to stařeček Luka, který se se svým osudem pokorně smiřuje a ani v nejmenším se ho nesnaží nějak změnit. Proti němu se staví druhý hlavní hrdina dramatu Satin. Už jeho v celé hře stěžejní věta ,,Člověk to zní hrdě!“ jednoznačně vyjadřuje životní postoj ruského klasika. Satin, na rozdíl od Luky se se svým zuboženým postavením ve společnosti nesmiřuje, bouří se proti němu a s maximálním úsilím se snaží změnit svůj život k lepšímu.Maxim Gorkij v dramatu jednoznačně sympatizuje se Satinem. Který postoj je správný?Stařečka Luky, nebo Satina?Tolstého,nebo Gorkého?Jistě je to věc názoru. Můj názor je možná až jednostranně jasný. Já stojím za Gorkým.Snad stokrát jsem byl v životě psychicky ,,na dně". Vždy jsem se z toho dokázal vyhrabat. Vím, že zas přijde doba, kdy se budu potácet ve svých fobiích. Ale vím také, že se z toho zase vyhrabu. V životě nelze jinak. Díky Tobě Maxime Gorký. Nebýt Tebe a tvého Satina, už bych dávno živořil někde v ústavu.

Luboš Hora-Kladno