Z jejich knížek i z knih jiných autorů jsem si udělal obrázek o problematice divokého západu v období zejména kolem poloviny 19. století. To je doba rodokapsových ,,nezničitelných" hrdinů typu Divokého Billa, Buffalo Bila, Billyho ,,The Kida!, nebo Jesse Jamese . První dva dle historických dokladů snesou aspoň trochu přísnější měřítko, co se týká jejich osobního charakteru. Oba též zabíjeli a vraždili, ale/pokud lze věřit historickým dokladům/ aspoň ne zákeřně a stáli takříkajíc protivníkovi čelem proti čelu. Oba dva jak Divoký Bill, tak Buffalo Bill ale neskončili příliš slavně. Divokého Billa zastřelil při hraní karet v 39 letech věku, jistý Jack Mc Call-žádný ,,zápaďácký" hrdina, ale naopak pomatené, polodebilní individuum. Buffalo Bill se sice dožil ve zdraví seniorského věku přes 70 let, ale zemřel chudý jak kostelní myš.
Další dva zmínění ,,hrdinové" Billy The Kid a Jesse James byli jen vyložení bandité a mnohonásobní zákeřní vrahové. Oba dva také skončili stejně tak jak sami zabíjeli. Oba byli zákeřně zavražděni.
Mnohem významnějšími osobnostmi divokého západu byli někteří skutečně žijící indiánští náčelníci. Nemyslím tím samozřejmě ušlechtilého, ale vymyšleného Mayova Vinnetoua. A přece tento vymyšlený náčelník Apačů jako by svými vymyšlenými činy symbolizoval skutečně existující indiánské náčelníky, jako byli Tecumseh, Rudý oblak, Sedící býk/Napsal jsem o něm závěrečnou práci na Univerzitě III. věku/, nebo apačský náčelník Geronimo. Mayův vymyšlený hrdina Vinnetou tak aspoň symbolizuje skutečné osobnosti. Hrdinové krvavých rodokapsových příběhů jsou jen ubohé karikatury.
Luboš Hora-Kladno
