Karel Čapek se nikdy žádné války nezúčastnil, byl i velkým odpůrcem jakéhokoli násilí. Odvaha mu ale jistě nechyběla. Důkazem toho jsou jeho ostře protiválečná díla, která napsal těsně před vypuknutím II. světové války, v době kdy ta už byla po nástupu fašismu ,,na spadnutí" a brzy také skutečně vypukla. Karel Čapek se nebál proti válce vystupovat. Nebál se ani tehdy, když dostával snad stovky dopisů /samozřejmě většinou anonymních/, ve kterých mu jeho odpůrci hrozili fyzickou likvidací. Nebál se když byl za tzv. II. republiky, krátce po Mnichovu 1938 sám fyzicky napaden svými nepřáteli. Na podzim osudného roku 1938 ho sami jeho přátelé vyzívali k emigraci. Neemigroval! Další známka jeho velké osobní statečnosti! Nacistické okupace v březnu 1939 se naštěstí Čapek již nedožil. Zemřel krátce před ní, během vánočních svátků roku osmatřicátého patrně na přechozený zápal plic. Když se po něm němečtí fašisté po 15. březnu následujícího roku snad jako po vůbec prvním sháněli, už ho nenašli. Nebyl už naživu a to ho zachránilo minimálně před ,,koncentrákem". Poslední období Čapkova života jsem současně se čtením výše uvedené knihy sledoval na staženém filmu z internetu s názvem ,,Člověk proti zkáze." Obě díla -kniha i film na mě hluboce zapůsobila. S postavou hlavního hrdiny jsem se téměř osobně sžil. A to přes fakt, že jsem svým způsobem a do jisté míry názorově ,,marxista" a Čapek byl tzv. ,,rádobymarxisty" zejména v první polovině 50. let minulého století téměř zatracován. Sám nikdy nebyl komunistou, především proto že byl odpůrcem jakéhokoliv násilí
.Nebyl komunistou, ale byl odpůrcem jakékoli sociální nespravedlnosti. To je ve zmiňované knize o Čapkově mládí zcela zřejmé. Karel Čapek se nemohl v období I. světové války a již silně zatuchlé Rakousko-Uherské monarchie věnovat svému vytouženému povolání spisovatele, dramatika a publicisty. Krátce po získání doktorátu filozofie přijal místo vychovatele a učitele syna rakušáckého hraběte Lažanského na jeho honosném zámku v západních Čechách. V knize ostře kontrastuje půvabná krajina a její prostí obyvatelé s nadutou šlechtickou povahou hraběte, tolik se povyšujícího nad prostý lid. Ke komu měl nedávno promovaný doktor Čapek blíže? Jednoznačně k tomu prostému, ale poctivému lidu. To ho pak provázelo po celý jeho život, i když nikdy nebyl zastáncem nějakého totalitního, i když relativně sociálně spravedlivého společenského systému. A právě toho si u Karla Čapka vážím nejvíce. Ve své, svazky silně zaplněné knihovně mám asi 10 děl Karla Čapka. Dosud jsem je ani všechny nepřečetl. Právě kniha a film, které jsem nedávno přečetl a shlédl mě doslova nutí přečíst je co nejdříve.
Luboš Hora-Kladno
