Klasické normální zaměstnání takříkajíc pravidelně OD-DO díky své psychické nemoci dělat nemohu. To mi bylo jasné hned. Přesto jsem si přivydělat dokázal. Nejprve jsem pracoval na různých většinou nárazových a krátkodobých brigádách, například jsem jako brigádník pracoval při nočních inventurách v supermarketech a dělal i jiná nárazová zaměstnání. Pak, když jsem zjistil, že mohu psát do tisku a mé články mi berou začal jsem si přivydělávat tímto způsobem. Psal jsem jako externista současně hned do několika nejen regionálních, ale i celostátních novin a časopisů, což vlastně v již omezené míře dělám dodnes. Hodně mi pomohla organizace pomáhající psychicky nemocným lidem s názvem BAOBAB. Tam jsem pracoval asi 2 roky sice pravidelně od do, ale jen dvakrát v týdnu a v případě, že mi bylo psychicky špatně a nemohl jsem se do zaměstnání dostavit stačila telefonická omluva, bez jakéhokoli potvrzení od lékaře. V kladenském BAOBABU jsem vykonával drobné rukodělné práce, například výrobu košíků i jednoduchých nádob z pedigu, výrobu ozdobných voňavých svíček nebo ozdobné polepování krabiček apod. Za ty dva roky jsem si tam dokázal přivydělat docela dost a když k tomu připočtu současné externí psaní do novin a časopisů, nebyl jsem na tom finančně zas tak špatně. Smlouva s BAOBABEM byla ale jen na dobu určitou, právě na ty dva roky které jsem tam strávil. Na tu dobu rád vzpomínám nejen díky přivýdělku k důchodu, ale také proto, že mými spolupracovníky byli též lidé s duševním onemocněním a mezi těmi se na rozdíl od těch zdravých cítím jako rovnocenný a hlavně se cítím vyloženě dobře. Našel jsem si tam celou řadu kamarádů i kamarádek a s některými jsem v kontaktu dodnes. Jednoho dne smlouva s BAOBABEM ale musela vypršet a já přestal být jeho zaměstnancem. Kladenský BAOBAB mi ale pomohl ještě jinak. Přes něj jsem získal zaměstnání webového redaktora u svého současného zaměstnavatele, kterým je Zapsaný spolek ,,Dobré místo". Zde jsem zaměstnán již pět a půl roku, práce mě nejen vyloženě baví, ale hlavně opět pracuji mezi sobě blízkými psychicky nemocnými lidmi, mezi kterými se cítím vždy dobře. Navíc díky spolupráci ,,Dobrého místa" s Psychiatrickou nemocnicí Praha - Bohnice pracuji 1x v týdnu jako pomocný Peer v bohnickém Peer Klubu. I tady opět mezi psychiatrickými pacienty mi to vyloženě sedí. A co je nejdůležitější moji zaměstnavatelé jsou maximálně benevolentní vůči mé psychické nemoci, berou mě takového, jaký jsem i s mým onemocněním a jejich chování ke mě je vyloženě laskavé a lidské. Takový přístup bych v klasickém zaměstnání jistě nenašel a také proto bych ho nemohl vykonávat.
Luboš Hora-Kladno