Přitom nejsilnějším, kdy jsem v plné rychlosti při hraní fotbalu na asfaltu spadl přímo na temeno hlavy jsem měl dočasný výpadek paměti i ztrátu koordinace pohybu.
Kromě toho mám za sebou též celkem 6 zlomenin většinou pohybových orgánů. Zlomeniny palců, nebo malíčku na noze i ruce, stejně jako přeražený nos osobně považuji též za prkotiny, Zcela jinou zlomeninu jsem prodělal v květnu čtyřiadevadesátého roku. Jednalo se tenkrát o čtyřnásobnou frakturu levého hlezna. Měl jsem polámané všechny tři kosti, z toho jeden dokonce nadvakrát.A to už bylo opravdu zlé. Chodidlo jsem měl místo v rovině téměř kolmo dolů.Toto už vyloženě těžké zranění mi přitom lékaři neoperovali ale situaci řešili bezoperačně tím způsobem že mi ho ručně vrátili do původního stavu. Vzpomínám si, že mě tenkrát při zákroku musely držet hned tři sestřičky a bolest kterou jsem tenkrát zažil byla zdaleka nejsilnější v celém mém životě. Po srovnání chodidla do původního stavu, mi ho lékaři okamžitě zasádrovali. Sádru jsem pak měl téměř tři měsíce a pohyboval se za pomoci nikoli francouzských, ale klasických dřevěných berlí a to je velmi nepříjemné. Nejhorší na tom však bylo, že ikdyž mi sádru konečně odstranili a já začal chodit pravidelně na rehabilitace, dřevěné berle mi zůstaly ještě asi další dva měsíce. Teprve pak mi lékaři povolili hole francouzské. Pohybovat se za jejich pomoci je oproti těm dřevěným už sranda. Francouzské hole jsem pak používal také asi dva měsíce. Než byla noha úplně vpořádku trvalo více než tři čtvrtě roku. Naštěstí se vyléčila tak, že dnes s ní mohu dělat úplně všechno a může být jakákoli změna počasí a v kotníku ani nepíchne. Takže mezi lidmi oblíbené rčení ,,Sportem k trvalé invaliditě" v mém případě jaksi neplatí.
Luboš Hora-Kladno
