– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Zájem z klukovských let, který mi zůstal dodnes

1. 7. 2019

Jako žáka základní školy i ještě první roky na ,,gymplu“ mě vždy zajímalo vše co se točilo kolem života severoamerických Indiánů a tzv. Divokého západu vůbec. Nějaké nesmyslné a zcela bezhodnotné Rodokapsy tenkrát naštěstí nebyly k mání/Zde byla cenzura na správném místě./a tak jsem ,,hltal“ ,,Mayovky“ s nesmrtelnými hrdiny Vinnetouem a Old Shatterhandem i knihy dalších autorů podobných dobrodružných knížek, které ovšem měly na rozdíl od Rodokapsů svou jistou, především morální, ale do určité míry i uměleckou hodnotu. Mám na mysli především Fenimoora Coopera, Zane Greye, nebo Johna Altshellera. Tyhle knížky jsem nejen četl, ale i sbíral a všemožně sháněl nejen po antikvariátech, ale především po kamarádech, kteří je sice měli, ale nečetli. Část té klukovské sbírky mám dodnes a zbavit se jí nechci, třebaže tyhle knihy dnes už nečtu. Zájem o indiány a Divoký západ mi ale zůstal dodnes. I dnes sbírám knihy zaměřené na tuto tématiku. Jen jejich autoři už jsou poněkud jiní. Z těch českých bych uvedl především dva české přední ,,amerikanisty“ 20.století Václava Šolce a Miloslava Stingla. Ze své sbírky si nejvíce cením jakési encyklopedie indiánů nejen severní, ale i střední a jižní Ameriky, dílo Václava Šolce s názvem ,,Nejstarší Američané“. Hned na druhé místo bych dal knihu Miloslava Stingla, která se již zabývá pouze Severní Amerikou a má název ,,Války rudého muže“. Ve své sbírce mám i další knížky u nichž nemá moc cenu uvádět jména autorů, protože na rozdíl od Šolce a Stingla nejsou příliš známí. Jedná se například o knihy ,,Poslední Apačové“, ,,Legendy o divokém západě“, ,,Kolty bez pozlátek“, nebo ,,Po stopách divokého západu“

Jaký je zásadní rozdíl mezi ,,Mayovkami“ a ,,Greyovkami“ a výše uvedenými knihami. Ten první typ knih představuje knihy vyloženě dobrodružné s vymyšlenými příběhy nikdy neexistujících hrdinů. V tom druhém případě se jedná o jakousi literaturu historického faktu, kde jsou popisovány historicky doložené postavy a skutečné příběhy skutečných historických osobností. Takoví ,,hrdinové“ jako byli například ,,Buffalo Bill“, ,,Divoký Bill“, ,,Jesse James“, generál ,,George Armstrong Custer“, nebo ,,Billy the Kid“, z indiánů pak ,,Pontiak“, ,,Tecumseh“, ,,Sedící býk“, nebo apačský náčelník ,,Geronimo“ skutečně žili a ve značné míře zasáhli do severoamerických dějin v 19. století. Tyto skutečné postavy sice vystupují, jak se mi podařilo zjistit i v řadě brakových Rodokapsů, kde by ale pokud by žili, nepoznali sami sebe. Tak až komicky přehnaná a neuvěřitelně zveličená v nich bývají líčena jejich dobrodružství. Naopak autoři literatury historického faktu typu Šolce, nebo Stingla se snaží jejich životní příběhy líčit co možná nejseriozněji, nejpravdivěji a naprosto v souladu s historicky hodnověrnými fakty. A pak zjistíte, že Jesse James byl ve skutečnosti pouze banditou, Billy the Kid nikoli skvělým pistolníkem, ale pouze vypočítavým patologickým vrahem a generál Custer naprosto neschopným vojenským stratégem, který vlastně zavinil osudný masakr na Little Big Hornu. Naopak indiánští náčelníci jako Tecumseh, nebo Sedící Býk bývají v brakové literatuře všemožně snižováni a považováni jen za negramotné, krvelačné divochy. A přitom třeba Tecumseh kromě řady indiánských nářečí dokonale ovládal i tři evropské jazyky, vyznal se v základních otázkách filozofie, znal na slušné úrovni Bibli, třebaže samozřejmě nebyl věřícím křesťanem. A Sedící býk. O tom jsem dokonce napsal závěrečnou práci na kladenské Universitě III. věku. Její hodnotící PHDr Kuchynka byl tehdy asi trochu vyděšen, když jsem si místo Karla IV., nebo Alexandra Makedonského vybral jako ústřední postavu studijního oboru Významné osobnosti našich a světových dějin právě Sedícího býka, o kterém samozřejmě nebyla jediná přednáška. Nicméně práci ve svém konečném hodnocení vyhodnotil jako mimořádně výbornou. A já i díky ní získal jeden ze svých již celkem 15 čestných diplomů. Takže zájmy z klukovských let mi nejen zůstaly, ale nakonec mi přinášejí i studijní úspěchy.

Luboš Hora-Kladno