K těmto několika dnům jsem si přidal i první lednový týden roku 2018 a to hlavně proto, aby můj pobyt v Sadské nebyl krátký až extrémně. V úterý 26.12 2017, tedy o druhý vánoční svátek, jsem do Sadské skutečně nastoupil. Místní prostředí už dobře znám, protože jsem se zde léčil již několikrát a tak mi přivyknutí na zdejší léčebný režim žádné potíže nedělalo. Přesto jsem se hned v prvních dnech svého pobytu nedokázal vyvarovat drobnějších průšvihů.
Začalo to internetem, který je v Sadské pacientům k dispozici. Vzal jsem si s sebou z domova svůj nejstarší a nejhorší notebook, abych se na místní internet mohl pomocí WIFI připojit. Neuvědomil jsem si přitom, že tento starý notebook má ještě nainstalovaný zastaralý a nepříliš povedený program Windows-VISTA. Připojit k místnímu internetu se mi sice podařilo. Bylo to ale za tu cenu, že všem ostatním pacientů, kteří měli v Sadské své tablety, nebo mobily s internetem a rovněž se připojovali pomocí WIFI, jsem dokázal jejich zařízení rozhodit a od pevného internetu odpojit. Tento problém se dokonce řešil druhý den na ranní komunitě. Nikdo mi sice prakticky nic nevyčítal, ale přesto jsem se cítil trapně a svým zastaralým notebookem jsem se pak již raději k internetu nepřipojoval.
Ve svém druhém průšvihu, shodou okolností hned druhý den svého pobytu v Sadské jsem ,,jel" společně se svým letitým kamarádem Fandou z Rakovnicka. V prostorách léčebny je přísný zákaz kouření. Možnost si zakouřit je jen venku v parku. Já i Fanda jsme přitom oba kuřáci. Co dělat, když venku byla zima? Šli jsme se tedy se svými cigaretami ,,zašít" na společnou umyvárnu. A jak už to bývá, byly jsme samozřejmě přistiženi, dokonce přímo místní lékařkou psychiatričkou. Koukal z toho další průšvih. Zatímco ten první s internetem ještě jakž takž prošel, z toho druhého už koukaly mínusové body za nedodržování léčebného řádu.
Co naplat? Začátek mé poslední hospitalizace v Sadské se tentokrát příliš nepovedl....
Luboš Hora - Kladno
