– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

V životě jsou hlavní prachy! Je to tak opravdu?

2. 10. 2017

Svou úvahu začínám výrokem mého známého, který poté kdy jsem se mu svěřil, že studuji dvě University III. věku a snažím se denně cvičit a běhat, pronesl pro mě památný výrok: ,,K čemu ti to je? V životě jsou hlavní prachy!!! Není to tak dlouho, kdy mi tato slova řekl. A já se po jejich vyřčení musel trochu zamyslet. Peníze. Jsou opravdu v životě to hlavní? Nemíním na jeho výrok reagovat už trochu otřepaným výrokem, že nejdůležitější v životě je zdraví. Zdraví je samozřejmě hodně důležité, určitě víc než peníze. Přesto si myslím, že existuje ještě větší hodnota. Tou je smysl a náplň lidského života.

Z materialistického hlediska je každý člověk smrtelný. Nejsem sice vyložený materialista, ale pokud bych se měl řídit jen materialistickým světonázorem i tak bych musel dojít k následujícímu: Každý člověk jednou umře. Ten sebebohatší stejně jako největší chuďas. Co je ale v životě to nejdůležitější? Podle mého názoru je to, jak kdo svůj život prožije a co po něm zůstane. Pro někoho snad trochu naivní názor. Já jsem k němu ale dospěl a za ním si stojím. A znovu peníze. Snad jsem soudný a proto vím, že peníze jsou pro život prakticky nezbytné. Člověk přece nemůže žít ze vzduchu. Potřebuje je na jídlo, na to, aby měl střechu nad hlavou, nebo na to aby měl prostředky na udržování svého zdraví. K tomu jsou opravdu v lidském životě nutné. Ale na věci jako je přepych a vysoký nadstandard života už nutné nejsou. Sám mám nízký invalidní důchod a musím si k němu přivydělávat. Jinak bych za předpokladu pravidelného placení nájmu a inkasa i placení za stále dražší potraviny s penězi jen těžko vyšel. Můj přivýdělek určitě není nijak vysoký, ale přesto mi vyloženě pomáhá. Na základní životní potřeby mi obě peněžní částky, tedy důchod a příjem ze zaměstnání na částečný pracovní úvazek stačí. Potřebuji více? Samozřejmě také bych asi rád žil v nadstandardu, měl auto, chatu, nebo chalupu, každý rok jezdil na dovolenou do exotického zahraničí. Dobře vím, že na to nemám, ani nikdy mít nebudu. Nejsem rozhodně typem člověka smířeného se svým osudem. Přesto jsem se s faktem, že si nikdy nebudu žít v nadstandardu už dávno smířil. Dokonce dnes už po takovém stylu života vlastně ani netoužím. Díky svému zaměstnání, kterým je psaní mimo jiné o postižených lidech jsem dospěl k jiným životním prioritám. Chtěl bych všem postiženým, nemocným, ale i ponižovaným a utlačovaným pomáhat. Alespoň tím psaním. Je to samozřejmě hodně málo. Ale naplňuje to můj život a vnitřně mě to uspokojuje. Vlastně ani nevím, jestli mé články na webu vůbec někdo čte. Přesto je budu psát dál. Svým způsobem se to psaní stalo smyslem mého života. Nepotřebuji si žít ve vysokém nadstandardu. Smysl a náplň života, ale potřebuji. Stalo se jimi právě to psaní. To je pro mě v životě to hlavní. Proto píšu! Proto se někdy doslova honím za svými články! Proto ustavičně sháním potřebné lidi, o kterých by se dalo napsat! Je to smysl mého života. Kdybych ten neměl, byl by můj život zbytečný.

Luboš Hora-Kladno